Samotný proces výroby dřevěného uhlí v milíři není nikterak složitý. Jedná se o suchou destilaci, tudíž zahřívání dřeva bez přístupu vzduchu, kdy se uvolňuje voda a další plyny (metan, CO2,...) a vzniká dřevěné uhlí. Čas pálení se pohybuje podle velikosti milíře, v našem případě se jednalo o velice malý typ s dobou pálení 5 dní. Pálení předcházely dvoudenní přípravné práce - štípání dřeva, získávání drnového a hliněného krytu, příprava podkladu, samotná stavba dřevěného milíře a nanášení drnového a hliněného pláště. Milíř byl zapálen v horní části pomocí svislého středového kanálu (krále) vsypáním žhavých uhlíků a rozhoření napomáhaly dva nadzemní protilehlé kanálky. Přísun vzduchu pro rovnoměrné zuhlení byl po dobu pálení dle potřeby regulován tvořením a ucpáváním průduchů v plášti milíře.
Po 5. dni pálené poklesla výška milíře na 1/3 původní velikosti a milíř již neprodukoval žádný kouř, pouze krásně voněl. To bylo znamení k úkončení pokusu. Přistoupilo se k rozebrání hliněného plástě a rozhrnutí vzniklého dřevěného uhlí na okolní plochu. Uhlí muselo být na žhnoucích místech pravidelně kropeno vodou, aby se zabránilo vznícení. Po vychladnutí bylo uhlí napytlováno a připraveno k transportu.
Jedná se o autorský text. Při jeho použití použijte referenční odkaz na tento web.
Autor: Spolek archaických nadšenců, o.s.