Ovčí vlna patří mezi první materiály živočišného původu užívané člověkem za účelem vytvoření oděvu. Kvůli vlně se chovají určité druhy ovcí, ale zpracovávat se dá jakákoli vlna. Pro spřádání je samozřejmě nejvhodnější vlna s dlouhým jemným vlasem (např. Merino). Surová vlna může mít také různé odstíny – od čistě bílé přes béžové a šedé po tmavě hnědé. Důležitou složkou vlny je lanolin (mastnota, která zůstává na rukách, když se pracuje se surovou vlnou, jemně zapáchá/voní ovcí). Díky němu je totiž možno vlnu spříst nebo zaplstit.
Zpracovávání
Ostříhaná vlna se před samotnou prací musí vyprat a vyčesat. Pere se ručně nebo hodně opatrně v pračce – při nešetrném zacházení a nárazových změnách teplot se vlna zplstí do chuchvalců a tím se znehodnotí. Při praní si můžete pomoct solí nebo sodou na praní. Po vysušení se vlna rozčesává speciálními kartáči nebo bubnovou česačkou.
Zpracovává se pak několika způsoby: není to jen tkaní, jak si mnozí hned vybaví. Tkaní a vytváření nití či příze předcházela ještě jedna technika – plstění (filcování). Plstění je proces, kdy se jednotlivé vlasy vlny „cuchají“ mezi sebe a do sebe, takže nakonec vznikne velice pevná a teplá tkanina (plstění je tkaní bez nití). Plstit je možné původní starou mokrou technikou, která trvá dlouhou dobu, nebo dnes velice moderní suchou metodou, kde se používá plstících jehliček.
Další možnost zpracování vlny je spřádání. V pravěku se rostlinná vlákna či živočišné vlasy spřádaly jednoduchým přeslenem. Kolovrat se používá od 16. století.
Více o plstění, spřádání a tkaní ve článku Textilní techniky
Barvení vlny
Stejně jako upraní se musí i u barvení dbát na to, aby se vlna nevhodila do vroucí vody, protože by se okamžitě „zcucla“ a zplstila. Ve studené vodě se pomalu zahřívá.
Dřív se používala přírodní barviva – rostliny a byliny, houby, minerály a kameny či hlinky. Z rostlin se používá například zlatobýl, třezalka, břečťan či kopřiva. Z nich se používají různé části rostliny, každá může zabarvit jinak. Jsou to kořeny, natě, listy i květy. Barvit se dá také plody, jako jsou třešně a višně, bezinky, borůvky… Barvivo z bobulí a plodů ale není stálé. Na slunci a praním časem vybledne.
Pro trvalost či úpravu barev se používají takzvaná mořidla. Jsou to činitelé, které pomáhají ustálit, zvýraznit nebo potlačit či změnit barvu. Jako mořidla se používají oxidy měďnaté a železnaté (zelená a modrá skalice), kamenec nebo dubová kůra (ta barví i sama o sobě).
Přírodním barvením nedostaneme žádné výrazné barvy, ale dosáhneme jím velice pěkných přírodních odstínů. Zelenou barvu (žlutozelená, jarní a trávově zelená, brčálově zelená) získáme z kopřivy, třezalky, zlatobýlu; žlutou taktéž (za použití mořidel), tu navíc ještě z různých žlutých květů. Velice častá je taky hnědá – duběnky, dubová kůra, uschlé slupky ořechů. U nás se modrá barva získává z borytu barvířského, který je více méně evropskou obdobou indiga - to se dováželo z Indie (modrotisky). Červené barvivo se získává z mořeny barvířské.
Kvůli obarvení vlny ale nemusíte skotačit po loukách a oloupávat kůru. V drogeriích jsou volně k prodeji i umělá barviva speciálně na vlnu. Jimi taky získáte všemožné odstíny.
Naše aktivity
V kurzech se zabýváme různými technikami a kroky při zpracování vlny. Proběhlo a ještě se plánuje další barvení vlny a textilií přírodními barvivy. Dále také plstíme, převážně suchou metodou. Není ale vyloučeno, že uskutečníme kurz mokrého plstění. Vlnu také používáme ke tkaní a pletení provázků.